Vyšetření polymorfizmů souvisejících s rozvojem osteoporózy (VDR BsmI 1024+283G>A + Col1A1 SP1 104-441G>T)

Na rozvoj osteoporózy má vedle enviromentálních faktorů nezanedbatelný vliv také genetická predispozice pacienta. Byla identifikována řada sekvenčních variant DNA (tzv. polymorfizmů), které jsou spojeny se zvýšenou nebo naopak sníženou náchylností k osteoporóze.

Polymorfismus u α1 genu kolagenu typu 1 (Col1A1 SP1 104-441G>T) Kolagen typu 1 produkuje hlavní protein kostní hmoty a je kódován geny kolagenu typu I α1 a -α2 (COLIA1 a COLIA2). Mutace v kódovacím regionu u těchto genů vedou k závažným formám osteogenesis imperfecta.

Grant a kol. [1] popisuje velmi rozšířený polymorfismus u prvního intronu genu COLIA1, spojený s redukcí kostní density. Polymorfismus se nachází v regulačním regionu genu, vazebném místě transkripčního faktoru Sp1. Na nukleotidu +2046 je změna báze z G (guanin – alela S) na T (tymidin – alela s). 61.1% bělochů má genotyp SS (jsou pro alelu homozygotní), 36.2% má genotyp Ss (jsou heterozygotní S a s) a 2.7% je genotypu ss (homozygotní s), [2]. Alela s (genotyp GT, TT) je spojena s nízkou densitou kostí a se zvýšeným rizikem fraktur [1-4].

Receptor vitamínu D (VDR) je dalším důležitým prvkem zajišťujícím kostní homeostázu. Jednou z funkcí tohoto receptoru je regulace absorpce vápníku, což má zásadní vliv na průběh mineralizace kostní tkáně. Není proto překvapením, že v genu VDR bylo objeveno několik polymorfizmů, u nichž se prokázala asociace s hodnotami BMD. Jedním z nejlépe prostudovaných polymorfizmů je v tomto ohledu rs1544410 (VDR BsmI 1024+283G>A polymorfizmus). Meta-analýza 39 studií potvrdila, že nositelé genotypu AA v polymorfizmu VDR BsmI mají ve srovnání s genotypy AG a GG nižší hodnoty BMD [5]. Zároveň bylo zjištěno, že genotyp AA je spojen také s výraznějším poklesem kostní denzity v průběhu života. Polymorfizmus VDR BsmI je také podle některých studií spojen s odpovědí organismu na suplementaci vitamínem D [6].

Molekulárně-biologická analýza uvedených polymorfních oblastí genomu tak v kombinaci s dalšími metodickými přístupy napomáhá odhadnout individuální míru rizika vzniku osteoporózy u daného jedince.