CEA

CEA je ještě dnes nejznámějším a současně i nejvýznamnějším tumorózním markerem. Ačkoliv není ani orgánově ani nádorově specifický, lze jej použít u řady nádorů. V průměru se zjišťují preoperativně zvýšené hladiny u 40-80% nemocných s CEA produktivními nádory. Zvýšené hodnoty nalézáme u následujících maligních onemocnění: kolorektálního Ca, Ca žaludku, Ca prsu, Ca jater, bronchogenním Ca. Jeho hladina je úměrná velikosti nádoru. Také u některých benigních onemocnění zjišťujeme hraniční hodnoty a ojediněle i hodnoty patologické. Jde o nemocné s chronickou renální insuficiencí, chronickým onemocněním jater, pankreatitidou a některými benigními onemocněními plic a benigními onemocněními GIT. Kromě toho zjišťujeme často hraniční hodnoty a v 10% dokonce patologické hodnoty u kuřáků. CEA je výborným markerem hematogenní generalizace nádoru. Při mnohočetné generalizaci nádoru je CEA v séru pozitivní v 87%, v pleurálním výpotku a ascitu až v 92%.Výhodný je rovněž pro diferenciální diagnostiku výpotku, kde až s 97% specifitou a senzitivitou rozliší mezi benigní a maligní etiologií.  Specificita a senzitivita stanovení však nepostačuje pro jeho užití v populačním screeningu normální populace. Patologická hodnota v séru s vysokou pravděpodobností svědčí pro existenci maligního onemocnění. Negativní výsledek však existenci malignity nevylučuje. Podle absolutní hodnoty CEA v séru lze usuzovat, zda se jedná o onemocnění lokalizované nebo generalizované, kdy jsou hodnoty výrazně vyšší.

Opatrně je nutno hodnotit hraniční a zvýšené hodnoty u kuřáků a nemocných s benigními onemocněními, u kterých bývá sekrece CEA zvýšená, jak bylo výše popsáno.

Pro kontrolu léčby se doporučuje vyšetřit CEA před chirurgickým zákrokem a při zahájení léčby a pak vždy při každé změně léčby. Pokud jde o onemocnění, kde je základním markerem, měl by být v prvních dvou letech po chirurgickém výkonu vyšetřován každé dva měsíce, ve 3.-5.roce 1x za půl roku a od 6.roku 1x ročně. Pokud jde o nádor, kde je pouze vedlejším nebo doplňkovým nádorovým markerem postačí vyšetření 1x za půl roku v prvních pěti letech a od 6.roku 1x ročně. Zvýší-li se jeho hladina v průběhu sledování, je vždy nutno uvažovat o možné recidivě či generalizaci onemocnění.